Na tuto stránku napište jakékoliv připomínky, které jste doposud neuplatnili v na jiných místech této aplikace. Může se jednat i o nejrůznější problémy, na které jste při studiu metropolitního plánu narazili. Například nalezené logické nesrovnalosti v definovaných regulacích. Důležité je i zapsat problémy s pochopitelností a čitelností plánu.
Přečtěte si vždy všechny otázky této skupiny a odpovězte na ty, ke kterým máte co říci. Nad příslušnou otázkou si otevřete i příslušný výkres.
Příklad připomínky 7a. si můžete prohlédnout zde
Ideologie lokalit znemožňuje využít kvality, které metropolitní plán přináší.
Vladan Hodek:Způsob pojetí plánu pro Tichou Šárku je naprosto nevhodný. Upravovat hranice zastavitelného území jako samostatné lokality nedává žádný smysl. Nelze prostě vydělovat jedno území do různých lokalit!! Pokud není možné lokality zrušit, mělo by být území vymezeno jako nezastavitelné v rámci celé plochy údolí a to včetně zástavby a zástavbu pak v principu stávajících zastavitelných hranic vymezit jako zástavbu v krajině. Toto by bylo pro údolí daleko citlivější a umožnilo by to zabývat se údolím jako celkem. Kromě toho Šárecko-Lysolajský potok končí ve Vltavě a tam také Šárka začíná!!! Vydělit začátek údolí do Lysolaj je zásadně mylné. Jakkoliv k Šárce Lysolaje patří. Jižní svahy vinic a vily na místo viničných hospodářství to je oraz Šárky ne Lysolaj.
Metropolitní plán je v detailu nepřesný, děravý až chybný. Je to dáno tím, že vytvořit, rozumně platné regulativy pro různorodou zástavbu, která se vyvíjí po staletí je nemožné a vede k přílišnému zobecnění. V obecné rovině však je dobré alespoň rámcově říci jaký charakter území má. Není špatné mít představu o procentuálním vymezení hustoty zástavby, stejně jako i orientační výšková hladina smysl dává. Jsou to všechno vodítka a kvalitní odborné podklady. Pro reálné použití je ale potřeba při vědomí celku vymezit menší plochy pro které by se měli stanovovat individuální regulativy. Na jedné straně bude patrný celek na druhé straně bude fungovat detail. Lokality tak zůstanou jako podkladové listy, ale reálný výkres by měl pak pracovat již s jednotlivými plochami a jejich regulacemi.
Protože metropolitní plán popisuje území přes lokality, fakticky tak povyšuje strukturu ploch na urbanistickou koncepci a nectí tak přirozenou logiku území.
Vladan Hodek:Lokality jsou návodné pro stanovení společné koncepce využití různých ploch v rámci jedné lokality. Zároveň je ale nezbytné aby každá lokalita vytvářela živou interakci s lokalitami okolními.
Památková rezervace Prahy má vymezenou plochu a pak ochranné pásmo. Pokud by došlo k nevhodným zásahům v ochranném pásmu může to ve výsledku ničit i památkovou rezervaci. Totéž se děje i s lokalitami a jejich vymezeným charakterem. Metropolitní plán však toto logické provázání nepojmenovává a tedy neřeší. Pokud by se mělo v takto nastavené práci pokračovat je nutné v rámci urbanistické koncepce tyto vazby a jejich smysl popsat a oblasti graficky vyznačit. Fakticky to znamená vymezení těchto logických hranic, které se nutně nebudou vždy krýt s hranicemi lokalit, které jsou členěny dle struktur. Toto řešení umožní reálně prolnutí lokalit. Zároveň je nutné zvýšit důraz na stanovování individuálních regulativů ploch. Metropolitní plán přiznává, že charakter je vymezen dle převládající struktury, takže plně neodpovídá celé lokalitě. Pokud nepředpokládá, že zbytek lokality se do předepsané struktury transformuje (což lze výjimečně,ale při dodržování respektu k soukromému vlastnictví to není reálné), nezbývá než aby v rámci lokality vznikly další plochy, které budou odlišnou strukturu popisovat individuálními regulativy. To vše přinese sice značné zpřesnění plánu, ale vrstevnaté prolínání a skládání plánu není pro praktické použití funkční. I pro kontrolu smysluplnosti bude potřeba, aby bylo možné v rámci každé plochy, kterých tak bude o mnoho více než nyní veškeré regulativy složit k sobě, aby občan i stavební úřad mohl kdykoliv mít všechny potřebné informace o území pohromadě. V papírové formě toto není reálné pro měřítko územního plánu zrealizovat. V digitálním provedení ano. Toto provedení však musí být už součástí koncepce tvorby a prezentace, jinak není možné návrh reálně zkontrolovat a občané se k němu vyjádřit. Je nutné, aby při uplatnění společných pravidel struktury a zásad urbanistické koncepce pro dílčí plochy byli doplněny odpovídající regulativy, které umožní smysluplné plánování a využití území. Složení všech těchto vrstev dohromady pak musí být možné odečíst přímo v grafickém zobrazení, které se zobrazí s legendou a doprovodným textem, který všechny regulativy všech vrstev popíše ve společném odstavci pro danou plochu. Prakticky to pak bude znamenat, že laik, který se zajímá o využití parcely na daném místě nebude nucen hodiny studovat a řešit celou mnohahektarovou lokalitu, ale jedním kliknutím získá kompletní informace o ploše o kterou se zajímá.
Ptydepe metropolitního plánu zavádí předpoklad budoucích sporů a nejasností.
Vladan Hodek:Z obecných termínů a k tomu příslušných regulativů úřad i občan očekává, že se dozví a) koncepci územního plánu platnou pro danou plochu – charakter, vazby, cíle, b) funkční regulaci pro danou plochu– účel, c) prostorovou regulaci pro danou plochu– hustotu, výšky a objemy. Zdá se mi, že v metropolitním plánu je nejasná, nebo i chybí zřetelně popsaná koncepce pro vymezené území a k tomu pak srozumitelně odlišená funkční a prostorová regulace. Považuji toto za zásadní, protože díky novele stavebního zákona je provádění změn územního plánu zjednodušené a neproběhne společné řízení. Koncepci územního plánu však takto měnit nelze a je ji nutné vždy projednat řádně jako nový územní plán.
Současný územní plán byl mnohem líp ovladatelný i pro laiky
David Ptáček:Metropolitní plán je na první pohled zpracován s mnohem menší znalostí území, bez pochopení souvislostí a bez spolupráce s radnicemi a odbornou a dotčenou veřejností.
Na první pohled působí jednoduše, ale v detailu je určitě hůře čitelný a pochopitelný, i grafixcky zpracovaný, než stávající územní plán.
Špatné zadání plánu?
MILAN ŠIMONOVSKÝ:nepůsobí dojem profesionálního zpracování
Přístup k návrhu řešení územního plánu vymezením zastavitelné lokality Tichá Šárka je pro Tichou Šárku likvidační
Vladan Hodek:Lokalitu Tichá Šárka nelze vůbec takto vymezit. Údolí je jeden nedělitelný celek. Jedna krajina. Je naprosto nepřijatlené aby se k regulaci zástavby uprostřed přírodního parku přistupovalo jako k rozvoji vesnice v polích. Je nepochopitelné, proč návrh územního plánu v údolí rozšiřuje zastavitelné plochy. Do zastavitelných ploch zahrnuje Lesostep Pod Kuliškou, údolní nivu i mimořádně krajině cenné místa, která pro uchování charakteru a genia loci území musí zůstat nezastavěné. viz. příklad v příloze. MHMP ve spolupráci s MČ připravil zpracování územní studie pro celou oblast Dolní a Tiché Šárky. V rámci této studie bude území řádně popsáno a jeji výsledky budou podkladem pro zpracování změn územního plánu stávajícího a podkladem pro územní plán nový. Z tohoto důvodu nebylo děláno kompletní shrnutí, protože pro Dolní a Tichou Šárku bude zcela nové řešení.
Shrnutí obecných poznatků bez nároků na vypořádání
Vladan Hodek:Územní plán je zákon. Samospráva prostřednictvím tohoto zákona by měla dát státní správě jasná pravidla, podle kterých bude rozvoj města řídit. Úřad se nikdy nesmí domnívat, nesmí být kreativní a vynášet svůj názor. Metropolitní plán odpracoval velký kus práce. Pracuje s obrovskou sumou informací, které se ale ukazují být buď nepřesné, nebo neúplné. Proces zjišťování pravidel pro nakládání s územím probíhal tak, že jsem si skládal jednotlivé informace do sebe a zkoušel si představit, co to znamená. Po složení všech informací jsem pořádně nepochopil, co vlastně platí a co se v území smí a nesmí. Může to být vše, nebo také nic. Plán se tváří jak území rozumí, ale vykazuje velké nedostatky. Můj dojem je takový, že plán nevznikal na základě dílčích podkladových územních studií, které by byly diskutovány a projednány s veřejností a samosprávou jak to proběhlo při vzniku plánu stávajícího a tak lokální znalost chybí. Zásadním problémem stávajícího plánu není jeho složitost, ale právě nejednoznačnost, protože chybí pro vymezená území regulační plány a závazné územní studie, které pojmenují charakter a jedinečnost území. Nový územní plán přináší snahu pojmenovat charakter a strukturu, což je záslužné, ale vlastně nereálné. Nelze v měřítku územního plánu řešit detail území. To přísluší následným regulačním plánům. Tato snaha je past. Problém je, že nutnost absolutního dělení celého území Prahy do lokalit, přes které se charakter a struktura území popisuje, nutně přináší nepřesnosti a nelogičnosti. Vzniká tak situace, že popsaná lokalita obsahuje plochy, pro které regulace daná strukturou nefunguje. Těžko lze vynutit, aby veškerá další výstavba vedla k transformaci území podle popsaných regulativů lokality. Tedy demolicím a novým stavbám. Regulativy tak nejsou v ploše obecně použitelné a úřad nemá podle čeho rozhodovat. Má pouze vodítko nikoliv jasné pravidlo. Zcela matoucí a zavádějící je zavádění různých úrovní pro zastavitelnost. Pokud v rámci zastavitelného území vymezím nezastavitelnou plochu, je plocha nestavební. Různé hranice pro stejný výsledek nemají smysl. Plán by měl uchovat cenné informace, které přináší a přiznat, že reálně také zavádí různé funkční využití ploch. Považuji za nemravné požadovat po občanovi, který se chce podívat na jedno místo, zda si může postavit na zahradě garáž, aby studoval regulativy celé lokality a skládal je dohromady s regulativy plochy, na které se nalézá jako folie přes sebe. Existují i případy, kdy vymezení lokalit je takové, že část pozemku má v jedné a část v druhé lokalitě s jinými regulativy. Proto se kloním ke zrušení lokalit a zpřesnit popisy regulativů jednotlivých ploch na jedno souhrnné místo. Nastavení výškové hladiny je zajímavý regulační prvek, který určitě má své opodstatnění. Při pohledu na území však rastrový systém vykazuje velké nedostatky. Pokud by se měla výška stanovovat, tak ulici od ulice, dům od domu. Jedině tak se zabrání sporům a nejasnostem. Deklarovaná vrstevnatost je matoucí, protože stejně platí vše dohromady. Je dobře, že si vrstevnatost uvědomuje autor, ale pro používání plánu je zbytečná a komplikovaná. Měla by se proto přeložit pro uživatele plánu do ploch a jejich regulativů. Pro některá území to bude dostatečné a pro ostatní se předepíše zpracování regulačních plánů. Praxe ukázala, že místní stavební úřady a občané jsou často zoufalí, že není jasná regulace, ale kraj Praha není schopen regulační plány zpracovat. Mělo by proto dojít k úpravě statusu hl.m.Prahy a umožnit obcím a MČ, aby si regulační plány zpracovali. Způsob zobrazování plánu je samostatným problémem. Překryv čar a popisů, malé zobrazení i velký místní detail, podobné barvy a čáry způsobují někdy problém rozeznat, co která čára znamená. V kontextu ostatních problémů se jedná o řešitelný problém. Nemám nastudovanou kompletně celou dokumentaci. Následné závěry jsou tedy pouze dovozením z toho, co jsem nastudoval a zjistil a nemusí být zcela relevantní. Přesto považuji za dobré to zmínit. Plán přináší cenné informace o vnitřních rezervách a klade důraz na dotvoření města jako takového. To je záslužné a potřebné. Mám však dojem je, že zaměření plánu na sebe samotný zatemňuje reálný život. Živý plán pro živé město by měl pracovat s reálnými potřebami a vazbami. Jedná se vlastně o management města, strategii jak chci udělat město živé, pohodlné, bezpečné, atraktivní a konkurenceschopné. Toto nemůže tvořit zpracovatel plánu. Nejde totiž jen o obecné proklamace ale o konkrétní kroky, které je nutné udělat a pro ně může plán vytvořit podmínky jen tehdy, pokud to dostane zadané. Zdá se, že toto zadání zpracovatel nemá a proto se zoufale snaží vytvořit prostor aby město mohlo žít a koncentruje se na to co ví a umí. Možná proto plán vůbec nereflektuje, že Praha je polycentrická. Většina obyvatel nenakupuje v centru, ale lokálně, nebo na okraji Prahy. Infrastrukturu a služby využívá v rámci své oblasti bez ohledu na hranice Prahy a Stejně se chovají i lidé za její hranicí. Lidé pracují z domova, nebo dojíždí z regionu, nebo do regionu, obrovské pracovní kapacity ve vazbě na služby jsou i na vnějším obvodu Prahy. To má dopad do života města a potřeby posílení tangenciálních spojů ve městě. Praha musí vědět komu, jak a jaké služby chce nabízet, čím chce světu konkurovat, jaké pro to potřebuje podmínky a jaké kroky má udělat. Bez této strategie zůstává pro tuto úroveň plánu tvůrce slepý a slepé je pak i jeho dílo.