Naprostá nejednoznačnost, protichůdnost, zmatečnost. Pro zákonné rozhodování nepoužitelné

Senka Příhodová:

Zcela se ztotožňuji s komentářem kolegy architekta Dana Hodka a dovoluji si citovat:

Územní plán je zákon. Samospráva prostřednictvím tohoto zákona by měla dát státní správě jasná pravidla podle kterých bude rozvoj města řídit. Úřad se nikdy nesmí domnívat, nesmí být kreativní a vynášet svůj názor. Metropolitní plán odpracoval velký kus práce. Pracuje s obrovskou sumou informací, které se ale ukazují být buď nepřesné, nebo neúplné. Proces zjišťování pravidel pro nakládáí s územím probíhal tak, že jsem si skládal jednotlivé informace do sebe a zkoušel si představit co to znamená. Po složení všech informací jsem pořádně nepochopil co vlastně platí a co se v území smí a nesmí. Může to být vše, nebo také nic. Plán se tváří jak území rozumí, ale vykazuje velké nedostatky. Můj dojem je takový, že plán nevznikal na základě dílčích podkladových územních studií, které by byly diskutovány a projednány s veřejností a samosprávou jak to proběhlo při vzniku plánu stávajícího a tak lokální znalost chybí. Zásadním problémem stávajícího plánu není jeho složitost, ale právě nejednoznačnost, protože chybí pro vymezená území regulační plány a závazné územní studie, které pojmenují charakter a jedinečnost území. Nový územní plán přináší snahu pojmenovat charakter a strukturu, což je záslužné, ale vlastně nereálné. Nelze v měřítku územního plánu řešit detail území. To přísluší následným regulačním plánům. Tato snaha je past. Problém je, že nutnost absolutního dělení celého území Prahy do lokalit, přes které se charakter a struktura území popisuje nutně přináší nepřesnosti a nelogičnosti. Vzniká tak situace, že popsaná lokalita obsahuje plochy pro kterou regulace daná strukturou nefunguje. Těžko lze vynutit, aby veškerá další výstavba vedla k transformaci území podle popsaných regulativů lokality. Tedy demolicím a novým stavbám. Regulativy tak nejsou v ploše obecně použitelné a úřad nemá podle čeho rozhodovat. Má pouze vodítko nikoliv jasné pravidlo. Zcela matoucí a zavádějící je zavádění různých úrovní pro zastavitelnost. Pokud v rámci zastavitelného území vymezím nezastavitelnou plochu je plocha nestavební. Různé hranice pro stejný výsledek nemají smysl. Plán by měl uchovat cenné informace, které přináší a přiznat, že reálně také zavádí různé funkční využití ploch. Považuji za nemravné požadovat po občanovi, který se chce podívat na jedno místo, zda si může postavit na zahradě garáž, aby studoval regulativy celé lokality a skládal je dohromady s regultivy plochy na které se nalézá jako folie přes sebe. Existují i případy, kdy vymezení lokalit je takové, že část pozemku má v jedné a část v druhé lokalitě s jinými regulativy. Proto se kloním ke zrušení lokalit a zpřesnit popisy regulativů jednotlivých ploch na jedno souhrnné místo. Nastavení výškové hladiny je zajímavý regulační prvek, který určitě má své opodstatnění. Při pohledu na území však rastrový systém vykazuje velké nedostatky. Pokud by se měla výška stanovovat, tak ulici od ulice, dům od domu. Jedině tak se zabrání sporům a nejasnostem. Deklarovaná vrstevnatost je matoucí, protože stejně platí vše dohromady. Je dobře, že si vrstevnatost uvědomuje autor, ale pro používání plánu je zbytečná a komplikovaná. Měla by se proto přeložit pro uživatele plánu do ploch a jejich regulativů. Pro některá území to bude dostatečné a pro ostatní se předepíše zpracování regulačních plánů. Praxe ukázala, že místní stavební úřady a občané jsou často zoufalí, že není jasná regulace, ale kraj Praha není schopen regulační plány zpracovat. Mělo by proto dojít k úpravě statusu hl.m.Prahy a umožnit obcím a MČ, aby si regulační plány zpracovali. Způsob zobrazování plánu je samostatným problémem. Překryv čar a popisů, malé zobrazení i velký místní detail, podobné barvy a čáry způsobují někdy problém rozeznat co která čára znamená. V kontextu ostatních problémů se jedná o řešitelný problém. Nemám nastudovanou kompletně celou dokumentaci. Následné závěry jsou tedy pouze dovozením z toho co jsem nastudoval a zjistil a nemusí být zcela relevantní. Přesto považuji za dobré to zmínit. Plán přináší cenné informace o vnitřních rezervách a klade důraz na dotvoření města jako takového. To je záslužné a potřebné. Mám však dojem je, že zaměření plánu na sebe samotný zatemňuje reálný život. Živý plán pro živé město by měl pracovat s reálnými potřebami a vazbami. Jedná se vlastně o managment města, strategii jak chci udělat město živé, pohodlné, bezpečné, atraktivní a konkurenceschopné. Toto nemůže tvořit zpracovatel plánu. Nejde totiž jen o obecné proklamace ale o konkrétní kroky, které je nutné udělat a pro ně může plán vytvořit podmínky jen tehdy, pokud to dostane zadané. Zdá se, že toto zadání zpracovatel nemá a proto se zoufale snaží vytvořit prostor aby město mohlo žít a koncentruje se na to co ví a umí. Možná proto plán vůbec nereflektuje, že Praha je polycentrická. Většina obyvatel nenakupuje v centru, ale lokálně, nebo na okraji Prahy. Infrastrukturu a služby využívá v rámci své oblasti bez ohledu na hranice Prahy a Stejně se chovají i lidé za její hranicí.Lidé pracují z domova, nebo dojíždí z regionu, nebo do regionu, obrovské pracovní kapacity ve vazbě na služby jsou i na vnějším obvodu Prahy. To má dopad do života města a potřeby posílení tangenciálních spojů ve městě. Praha musí vědět komu, jak a jaké služby chce nabízet, čím chce světu konkrurovat, jaké pro to potřebuje podmínky a jaké kroky má udělat. Bez této strategie zůstává pro tuto úroveň plánu tvůrce slepý a slepé je pak i jeho dílo.

Petr Toman:

Cituji komentář: "Naprostá nejednoznačnost, protichůdnost, zmatečnost. Pro zákonné rozhodování nepoužitelné"